Vrácení návrhu novely exekučního řádu Senátem

Tento článek je pokračováním článku “Schválení novely exekučního řádu Poslaneckou sněmovnou“.

Lhůta pro zastavení bezvýsledných exekucí

Senát se vyjádřil k zastavování bezvýsledných exekucí, které trvají dlouhou dobu bez úspěchu v podobě vymožených peněz pro věřitele. Členům Horní komory Parlamentu připadalo vhodné, aby se návrh týkal také starších případů těchto bezvýsledných exekučních řízení. Horní komora návrhu novely exekučního řádu nepřijala, naopak ji vrátila Dolní komoře (Poslanecké sněmovně) k novému projednání. Podle předlohy má být zákonem stanovena lhůta šesti let. Po uplynutí této lhůty bude muset exekutor, který “nedotáhne do konce” danou exekuci, tedy pokud požadovanou částku nevymůže, exekuční řízení zastavit (za splnění dalších podmínek). Maximální doba by mohla být v některých případech dvojnásobná, dvanáctiletá.

Někteří senátoři upozornili, že pokud by změna prošla v původní navrhované podobě, pak by první zastavené exekuce reálně “přišly na řadu” až v roce 2028 a ochrana dlužníků by tak nebyla příliš efektivní a projevila by se až za dlouhou dobu. Navrhují proto, aby se šestileté neúspěšné exekuce mohly zastavit již v roce 2023 (rok po účinnosti zákona). Senátoři jsou také proti tomu, aby věřitelé skládali nově zálohu již na samém počátku exekuce, kdy není jisté její (ne)vymožní. Navíc by šlo o další náklad navíc. Podle ministryně by mělo jít o částku maximálně 500 Kč, jejíž konkrétní výši věřiteli určí prováděcí ministerská vyhláška.

Nejprve jistina, až poté úroky

Senát také navrhuje změnu pořadí položek, které se ze získané částky hradí. Podle vyjádření Poslanecké sněmovny se navrhované pořadí legislativní chybou nedostalo do návrhu. Senátoři navrhují, aby se ze získaných prostředků nejprve splatila jistina dluhu, až následně úrok z jistiny a poté také úrok z prodlení. Náklady věřitele na exekuci by měly být splaceny až jako poslední. Mnoho lidí si neuvědomuje, že věřitel vždy nejprve nese náklady sám a až později je případně vymáhá po dlužníkovi. Tato změna by proto vyšla vstříc dlužníkům, náklady věřitelů by byly “odsunuty” na pozdější vymáhání.

Mobiliární exekuce

Návrh vzešlý ze Senátu také počítá s tím, že dojde k omezení vymáhání dluhů pomocí prodeje movitých věcí (neboli se omezí mobiliární exekuce). Ustanovení se má týkat pouze fyzických osob, zatímco právnických osob (společností) se týkat nebude. Do exekuce by mohly spadat věci typu drahé šperky nebo umělecké předměty (například obrazy), nešlo by o “běžné věci” denní potřeby. Navíc by zde byla pro dlužníka možnost tuto mobiliární exekuci odvrátit, a to dobrovolným placením 1500 Kč měsíčně ze svého příjmu. V mnoha případech zřejmě půjde  spíše o symbolickou částku, protože mnohdy exekuce dosahují statisícových nebo dokonce milionových částek. Těchto 1500 korun spíše ukazuje na dobrou vůli dlužníka, který se o svůj dluh zajímá a nesnaží se exekuci utéct.

Volba exekutora a role teritoriality

Sporným bodem je teritorialita exekutorských úřadů, tedy pravidlo, kdy si nemohou věřitelé exekutory sami vybírat, ale je jim přidělen automaticky na základě například bydliště dlužníka. Pak hovoříme o místní příslušnosti exekuce. Někteří senátoři tuto případnou změnu podporují a vyzdvihují nezávislost tohoto modelu. Na druhé straně například současná ministryně spravedlnosti s tímto návrhem nesouhlasí.