Promlčení pohledávky

Pohledávka je právo věřitele požadovat po dlužníkovi plnění podle sjednaného závazku. Plnění bývá nejčastěji peněžní. Věřitel má právo plnění vymáhat. Dlužník má na vyzvání (není-li dáno jinak) povinnost pohledávku splatit.

V každém evropském právním řádu nalezneme institut tzv. promlčení pohledávky. Česká republika není výjimkou.

Protože jde o občanskoprávní promlčení, příslušnou právní úpravu nalezneme v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012), který je účinný od 1. 1. 2014, promlčení řeší paragrafy 609 až 653.

Obecná promlčecí lhůta je podle občanského zákoníku 3 roky, pokud nevyplývá z okolností jinak. Strany (věřitel a dlužník) si mohou ve smlouvě sjednat odlišnou promlčecí lhůtu. Lhůta nesmí být kratší než 1 rok a nesmí překročit 15 let. Nesmí být také k tíži (proti zájmům) slabší strany (typicky spotřebitel, který uzavírá smlouvu s velkou bankovní či nebankovní společností). V takovém případě se k ujednání smlouvy nebude přihlížet (tedy jako by nikdy nebyla).

U soudu je potřeba vznést námitku promlčení. Soud tedy na promlčecí lhůtu nehledí sám od sebe, ačkoli by lhůta již proběhla a uplatnitelný nárok na splacení pohledávky by zanikl.

Promlčecí lhůta nahrává pozorným dlužníkům a naopak je na škodu věřitelům, kteří se o své pohledávky patřičně a pravidelně nestarají.