Insolvence

Insolvence obecně vzato znamená platební neschopnost dlužníka. Dlužník není schopen splatit svůj dluh věřiteli, popřípadě více věřitelům. Jinými slovy nedokáže dostát svých závazků.

Insolvence, její vyhlášení, řízení, ustanovení správce a další náležitosti jsou v České republice upraveny v zákoně č. 182/2006 Sb., který se nazývá Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení či zjednodušeně „insolvenční zákon“.

Insolvenční zákon zná dvě formy úpadku dlužníka. Jedním z nich je právě insolvence. Druhou formou je předlužení. Dlužník je v úpadku, pokud má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Zákonná domněnka pak určí, za jakých okolností není dlužník schopen plnit své peněžité závazky.

Podle zákona dlužník není schopen plnit své závazky, pokud platí některá ze 4 podmínek:

• Dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků.
• Neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
• Není možné dosáhnout uspokojení splatných pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
• Dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy (majetku, závazků, zaměstnanců a listiny dokládající úpadek), které mu uložil insolvenční soud.

Jde o domněnku vyvratitelnou, tedy dlužník může dokázat opak a domněnku tak vyvrátit.

Pokud je dlužník právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, pokud je předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.