Dlouhodobé dopady exekuce na střední třídu

Podle většinového názoru platí, že se exekuce týkají zejména nižší třídy a nejvíce se s nimi potýkají „ti chudší a zranitelnější“. Tito lidé si často musí půjčit na mimořádné výdaje, například nákup nového domácího spotřebiče, v řádů „pouze“ několika tisíc korun. Často právě tyto malé půjčky vedou k exekučním řízením na velké částky.

Exekutor Jan Mlynarčík je toho názoru, že lidé spadající do střední třídy „nejsou na exekuce zvyklí“ a jsou proto náchylnější k tomu, aby v horizontu tří až pěti let „spadli“ do exekuce. Problémy nastávají v případě, kdy povinný (dlužník) o exekuci ani neví. Poprvé se o ní dozví, až když je „příliš pozdě“ na to věc řešit například dohodou s věřitelem.

Jeden z důvodů, proč lidé o exekučním řízení netuší, je ten, že podle judikatury Ústavního soudu nejsou povinni mít trvalý pobyt na území České republiky. To případně vymáhání dluhu komplikuje, protože si dlužníci nepřevezmou oznámení doručované na adresu jejich trvalého pobytu. Následně jsou překvapeni a brání se, že „o existenci exekuce nevěděli“. Neznalost zákona a zde ani skutečnosti, že bylo řízení zahájeno, však nikoho neomlouvá. Na tomto místě tak můžeme doporučit si pravidelně kontrolovat poštovní schránku na všech místech, kde pobýváte, včetně místa trvalého pobytu oficiálně nahlášeného na úřadu, i když zde již pravidelně nepobýváte.

Důležitá je podle exekutora Mlynarčíka také komunikace mezi dlužníkem a věřitelem, respektive s exekutorským úřadem. Pokud dlužník může, je vždy lepší, když splácí dobrovolně, byť v pravidelných menších částkách.

Během nouzového stavu v souvislosti s pandemií koronaviru byly exekuce pozastaveny. Exekutoři nemohli vykonávat mobiliární, majetkové exekuce. Nemohli tak zabavit v místě bydliště nebo pobytu majetek dlužníka, který by byl následně zpeněžen a výtěžek použit na splacení peněžitého dluhu. Po ukončení nouzového stavu se situace vrátila do normálu a výkonu mobiliární exekuce již nic nebrání.