Exekutoři: Mýty a fakta – část 1.
V této sérii článků se podíváme na nejčastější mýty, které jsou s exekutory a výkony jejich praxe spojeny. Vysvětlíme si případné nejasnosti, které mohou zejména mezi povinnými (dlužníky) kolovat. V prvním díle se zaměříme na kontrolu exekutorů, jak je to s cenou za exekutory a zda exekutoři skutečně prodávají věci pod cenou.
Mýtus č. 1 – „Exekutoři nejsou nikým (ani ničím) kontrolováni“
V první řadě připomeňme, že exekutorské úřady musí respektovat platné české zákony, Ústavu České republiky a také další nařízení a vyhlášky vlády nebo ministerstev. Exekutoři nemohou své rozhodnutí nebo postupy dělat svévolně. Pokud by jakákoli, byť malá část jejich postupu byla nezákonná, je možné a dokonce vhodné se obrátit na příslušné dohledové orgány.
Dohled nad exekutory vykonávají následující subjekty: sama Exekutorská komora ČR, která exekutory povinně sdružuje. Dále Ministerstvo spravedlnosti a ze soudních orgánů také předseda okresního soudu podle příslušnosti exekutora a společně s ním také předseda exekučního soudu. Kontrola soudních exekutorů je, jak lze vidět, značná.
Mýtus č. 2 – „Veřejnoprávní a státní subjekty si najímají zbytečně drahé exekutory“
Pokud má osoba dluh vůči malé obci nebo dopravnímu podniku, pak tento subjekt musí dluh nějakým způsobem vymáhat. Ze zmíněných subjektů by zrovna obce mohly vymáhat dluhy ve správní exekuci.
Většinou to ale nedělá obec sama, z jednoduchého důvodu – samostatné vymáhání by pro ně bylo nákladnější než předání celé věci vybranému exekutorovi. Proč? Obce by často musely zvýšit počet úředníků s plným úvazkem, kteří by tyto případy řešili. Navíc ze zákona platí, že náklady na exekuci jsou neseny dlužníkem. Ačkoli na začátku platí náklady (nebo zálohu na ně) věřitel, po vymožení se mu tato položka vrátí.
Mýtus č. 3 – „Exekutoři prodávají dlužníkovy věci zcela svévolně a pod cenou“
Jedním ze základních principů prodeje jakýchkoli exekučně zabavených věcí, tedy jak movitých tak nemovitých věcí, je efektivita. Exekutor se pokouší co nejefektivněji uspokojit pohledávku věřitele. Nedávalo by proto smysl, kdyby prodával věci získané od povinného příliš levně, takříkajíc „pod cenou“.
Exekutor je při výkonu své praxe vázán českými předpisy. Je mu tak uloženo věci prodávat zásadně v dražbě. Navíc je zde povinná minimální výše vyvolávací ceny. Pro movité věci (např. automobil) je to jedna třetina odhadní ceny (cena je odhadnuta úředně). Pro nemovité věci jsou to dokonce dvě třetiny z odhadované ceny. Pod tuto minimální cenu v konkrétní dražbě cena neklesne. Pokud se ale věc nepodaří v jedné dražbě prodat, organizuje se další dražba. V takové následující dražbě se cena snižuje podle platných předpisů. Snížení v další dražbě je žádoucí, aby se vůbec dražená položka prodala a bylo možné uhradit dluh povinného.
Veškeré dražby je možné dohledat na internetu na webové stránce Portál dražeb (https://www.portaldrazeb.cz).
